Pláču...

28. dubna 2010 v 11:00
Ano, mluvím k tobě. Kvůli tobě se teď cítím jako zrádce. Já vím, že si nemám co vyčítat, ale přesto na mě padá podivná tíseň, ani netuším, proč. Možná, protože mi na tobě záleží, protože jsem nechtěla, abys zmizel z mého života a zanechal za sebou jenom bolest a obrovskou díru v srdci. Ale bylo to sobecké, držet tě několik měsíců v plané naději, přestože jsem věděla, že tvoje šance jsou mizivé. Jenže vždy nebyly. Naděje byla. Já tě milovala, když tě ostatní odsuzovali a mám tě ráda i nyní, jen se už navždy budeš muset spokojit s druhým místem. Doufala jsem, že dáš najevo své city, jenže tvá odvaha byla najednou tatam. A pak přišel on. Jeho pohled na mě byl tolik odlišný od tvého...On se na mě díval s úctou a láskou, zatímco u tebe jsem si nebyla jistá, jestli tě zajímám já, a nebo Já. A já plakala, plakala jsem, protože jsem ho chtěla odmítnout kvůli tobě. Protože jsem se zamilovala do jeho dvorských způsobů, milých lichotek, zářících očí a v neposlední řadě do jeho vůně. A přesto jsem se ho chtěla zříct. Jenže ty ses neodhodlal k činu a hranice mezi mnou a jím se ztenčovala každým dnem. Pak jsi mi ublížil. Řekls něco, co mělo zůstat skryto ve tvých fantaziích, ale rozhodně mi to nemělo být odhaleno. A tehdy jsem se rozhodla. Chceš vědět, jak jsem se cítila? Plakala jsem. Rvalo mi to srdce. Ale musím ti říct, že jeho miluji, a tak to zůstane. Ale jsou věci, které mi on dát nemůže. Ty jsi vždy byl druhou částí mého já a navždy budeš. Nikdy nemůžeš pro mě znamenat to, co on. Ale on nikdy nebude totéž, co ty. Buď mi přítelem v temnotě i světle, bolesti i radosti. Láska jednou vychladne, ale přátelství je věčné. Buď mi přítelem a já ti přísahám, že na tebe nikdy nezapomenu, že pro tebe vždy budu mít místo. A ještě jednu věc ti musím říci. Neměl jsi mi posílat takovou píseň. Plakala jsem, když jsem ji slyšela. A pláču i teď, když píšu tyto řádky. Jestli je tvá bolest tak velká jako moje, omlouvám se ti. Omlouvám se ti za všechno zlé, čeho jsem se na tobě dopustila. Vím, že nikdy nebudeš tenhle dopis číst, protože neznáš můj blog a svět madame Lei, ale věř mi: madame Lei, požíračka duší, právě pohltila svou vlastní...je mi to líto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama