Sníh

27. ledna 2010 v 11:04 | madame Lei |  Povídky
Tak, moje fascinace mrtvolnou zimou pokračuje, a zřejmě mě ještě nějakou dobu nepustí, takže se těšte...:) Mimochodem, můj první pokus o poezii, který zveřejňuju, tak mě nekamenujte..




Sníh,
a najednou tě ztrácím,
odcházíš.
A nevím kam.
Ledové čepičky stromů
se nakláněly
nad našimi hlavami,
pokorně skloněnými
před mlžnými oceány.
Ledy tály,
tep nabíral na rychlosti,
jako náš pád
do jámy lvové.
Díky tobě,
obklopená a semknutá tvým
teplem,
jsem se stala volnou.
A naše vlasy vlály,
ve spirále hříšnosti
a chladu.
otevřely se brány
na svět
pod vodou,
uvězněnou na bodu mrazu.
Jarní tání
a unáší mi kus tebe
a já čekám
a naděje zdechla
a miluju tě.
Čekám.
Vždy budu.
Pro tebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterflame Asterflame | Web | 7. února 2010 v 23:18 | Reagovat

Obdivuju a navěky budu obdivovat lidi, co dokáží psát tak abstraktně. Bod pro tebe, dobrá práce.

2 madame Lei madame Lei | 9. února 2010 v 15:26 | Reagovat

Noo, je to vlastně celkem banální událost, která má v konečnym důsledku dost závažný následky a zřejmě ještě bude mít dohru..jestli dobrou, nebo ne, se ukáže JIŽ BRZY*mystický hlas*(přesněji v pátek)ale díky za pochvalu, jsem ti vděčná...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama