Leden 2010

Sníh

27. ledna 2010 v 11:04 | madame Lei |  Povídky
Tak, moje fascinace mrtvolnou zimou pokračuje, a zřejmě mě ještě nějakou dobu nepustí, takže se těšte...:) Mimochodem, můj první pokus o poezii, který zveřejňuju, tak mě nekamenujte..




Sníh,
a najednou tě ztrácím,
odcházíš.
A nevím kam.
Ledové čepičky stromů
se nakláněly
nad našimi hlavami,
pokorně skloněnými
před mlžnými oceány.
Ledy tály,
tep nabíral na rychlosti,
jako náš pád
do jámy lvové.
Díky tobě,
obklopená a semknutá tvým
teplem,
jsem se stala volnou.
A naše vlasy vlály,
ve spirále hříšnosti
a chladu.
otevřely se brány
na svět
pod vodou,
uvězněnou na bodu mrazu.
Jarní tání
a unáší mi kus tebe
a já čekám
a naděje zdechla
a miluju tě.
Čekám.
Vždy budu.
Pro tebe.

Propast

27. ledna 2010 v 10:53 | madame Lei |  Povídky
Páni a dámové,
pohlédněte na můj zbrusu nový výplod choré mysli! Kdyby se vám zdálo, že jsem se definitivně pomátla, mějte na paměti, že jsem tohle psala o půlnoci a to pod vlivem mnoha emocí, takže to není úplně moje chyba. Kdyby někdo chytře položil otázku, kdo že je za tohle zodpovědný, odpovím mu, že je mu po tom houby a že jsem vázána slibem mlčení, v rámci zachování profesionality a osobní cti...:)

strach ochromil moje nohy, stály jako skála a odmítaly se dát do pohybu. Oči se mi zvolna zalévaly slzami úzkosti a viděly svět v těch nejčernějších barvách. Zděšeně jsem se rozhlédla kolem sebe. Byla jsem sama. Všichni mě opustili, kolem se rozprostírala bílá pláň, ledové čepičky stromů se nade mnou skláněly, jako by mi chtěly zatajit pravou podstatu toho, co se skrývalo za hustou mlhjou, obtékající mé tělo. Ruce už neměly sílu, aby mě dokázaly odtamtud dostat, a tak jen bezvládně visely podél boků jako křídla, která někdo zpřerážel těžkou holí. Pomalu jsem tonula ve vlastním strachu, když ticho náhle prořízl zvuk, prozrazující příchod někoho, koho jsem nečekala, někoho, jehož tvář i jméno zatím bylo skryto. Jeho let nabíral na rychlosti, bylo slyšet tření perutí o vzduch, ztuhlý mrazem. A pak mě čísi ruce uchopily kolem pasu, pebně mě přimkly k sobě a společně jsme se spustili dolů, do propasti, jejíž okraj jsem se tolik bála překročit. Chladný vítr mi vál kolem uší, pohrával si s našimi vlasy, které stáčel do spirál něčeho tajemného, zakázaného a hříšného, a přesto nikdo neodvracel pohoršeně tvář, protože všichni dávno zmizeli v hlubinách pod námi. cítila jsem jeho teplý dech vzadu na krku, jedinou upomínku na to, že jednou vyjde slunce, vyhoupne se na obzor a naše chladná srdce se pohnou více, než nyní, ale přesto jsem se neodvažovala ohlédnout, i když jsem již naprosto přesně věděla, do čí tváře bych pohlédla. A tehdy se moje oči otevřely, a já ji spatřila, krásu ledově mrtvé krajiny, jiskřící sníh, jemný závoj, snášející se z nebe a najednou jsem přestala mít strach,poddala jsem se tedy jeho tempu a bez obav se řítila dolů, do propasti...

psychotest pro vás...:)

6. ledna 2010 v 10:39 | m.l. |  Povídky
Je tu nový, luxusní test! Pokud odpovíte ano ve více, než pěti otázkách, asi byste se měli nad sebou vážně zamyslet...

1. Minimálně jednou denně použijete slovo "viktoriánský/á/é"

2. Barvíte si vlasy na čím dál tím tmavší odstín.

3. Vyžadujete, aby vaše jídlo bylo servírováno pouze na černých talířích.

4. Máte zalíbení v okultních vědách, pavědách a jiných podivnostech.

5. Rozplýváte se při pohledu na fotografii čehokoli, co se topí v kaluži krve.

6. všechny vaše oblíbené knihy/filmy/divadelní hry končí zpravidla tragicky.

7. Všechno oblečení, které jste si koupili za peníze od babičky, je černé nebo šedé.

8. Používáte světlejší pudr/make-up, než odpovídá vaší barvě pleti.

9. Všechny osoby mužského pohlaví, do kterých se zamilujete, nápadně připomínají zpěváky metalových kapel.

10. Usínáte při tvrdých metalových skladbách, naopak po poslechu jemných popových melodií máte špatné sny.

Nechtějte vědět, na kolik jsem odpověděla kladně já, protože těm, kdo mě znají, to musí být jasné...:)