Den blbec

2. prosince 2009 v 11:05 | M.L. |  Povídky
Crrrrrrrrrrrr!!! Pokojem se rozezní škodolibé a výhružné pištění budíku, které mě vytrhne ze sladkého snění. Otráveně se posadím, zamáčknu ten ďábelský nástroj, chvíli bojuju s pokušením, znovu si přetáhnout si peřinu přes hlavu, nakonec ale odolám a vydám se do široširých končin našeho bytu...


A jako naschvál, rohlíky došly, chleba je tuhej, takže mi nezbývá nic jinýho, než vzít zavděk posnídáním ovesné kaše. Brrr. Zvolna si vychutnávám (zmršenou, podotýkám) snídani, když stanu tváří v tvář kruté realitě: na udchod do školy mám přesně 25 minut. Jak brutální...ehm, no nic. Zjišťuju, že košile, co si chci vzít na sebe, není vyžehlená. Narychlo tedy stavím doprostřed místnosti žehlicí prkno, párkrát onen kus oděvu přejedu žehličkou a...a do háje! Do tašky(plné a nachystané) se mi nevejdou věci na tělák. Smutný to osud. Spěšně přesypávám obsah tašky do...do pr***e! Už mi zbývá jenom 10 minut! Začnu se tedy obouvat, načež se moje bota, kterou je bohužel nutno zavázat ručně odspoda až po koleno, se s pohrdlivým úšklebkem rozváže. shýbám se tedy, abych tomuto hanebnému činu učinila přítrž a...no to snad ne, mám na punčoše oko! No nic, co se dá dělat, budu se s tím muset smířit, na hledání jiných už čas nemám. Nakonec vycházím ze dveří, abych učinila další hrozivý objev: nemám klíče a prostě si nemůžu vzpomenout, kde by se zrovna mohly nacházet. splašeně pobíhám po bytě, abych nakonec klíče našla...no hádejte kde: přímo tam, kam jsem je včera položila. Vybíhám z bytu, cestou na zastávku několikrát převazuju pitomou sabotující botu a na místě zjistím, že milé dopravní podniky jaksi změnily jízdní řád a tudíž jsem přijela do školy o tři minuty později, než jsem měla v plánu. Sice pozdě, ale s triumfálním pocitem vítězství nad zákeřným osudem jsem nakráčela...přímo na ránu školníkovi!
No nic, já končím, nebudu to pokoušet, končím...adios, přátelé!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 choclit-pee choclit-pee | Web | 2. prosince 2009 v 11:29 | Reagovat

Krásně píšeš...fakt jo:)

2 Madame Lei Madame Lei | 3. prosince 2009 v 13:54 | Reagovat

Díky moc:)

3 M.L. M.L. | 3. prosince 2009 v 13:55 | Reagovat

A když už jsme u toho, kdopak jsi?

4 Kate Potravina Kate Potravina | Web | 22. prosince 2009 v 15:33 | Reagovat

Mívám dost podobné rána..:D až na to že já jsem někdy tak zblblá že si třeba zapomenu vzít kalhotky a pak se vracím domů,protože jsem naostro..:D

5 M.L. M.L. | 28. prosince 2009 v 11:31 | Reagovat

Kate Potravina: LOL...tak takhle špatně na tom zatím nejsem...ale co není, může být, že? :)

6 Jenny Jenny | Web | 7. února 2010 v 0:54 | Reagovat

taktéž jsem podobná rána plná zmatku a shonu zažívala, z nějakého záhadného důvodu jsem si natahovala budíka tak, abych měla minimálně hodinu čas na vypravení. inu, mám geniální řešení, co nejvíc si spací dobu natáhnout a čas na přípravy zkrátit, jak jen to jde - vstávám v 7:20, do školy odcházím pravidelně v 7:30, celou trasu jdu pěšky, takže se neopozdím díky MHDéčkům, do třídy vcházím přesně za pět minut zvoní. sice mám k snídaní tak akorát zubní pastu a vypranou žvejku a mé oblečení vypadá, jak by krávě z huby vypadlo, protože kdo má mít čas na to si něco pěkného hledat v přervané skříni a mé vlasy nevidí hřeben taky zrovna dvakrát často, ale i tak, je to efektivní a celá třída mi závidí moji vyspalost. a navíc, v té rychlosti si ani nestihneš uvědomit, že by se mohlo něco pokazit - nic neřešíš, kašleš na to a ono je to oukej.
dobe, uznávám že nemám ponětí, co jsem tímhle komu chtěla sdělit. ranní hodiny na mě nemají dobrý účinek.

7 M.L. M.L. | 23. února 2010 v 10:31 | Reagovat

Jaj, tohle jem taky zkoušela a ... nic:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama