Druhá strana

29. května 2009 v 13:20 | Madame Lei |  Povídky
Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla zveřejnit zase nějakou povídku. Tahle bude na části a...nečekejte nic veselého.


Někdy se stane něco, co vám ukradne váš osud, změní váš život navždy. Mnohdy o tom ani nevíte, prostě si žijete a nepřipouštíte si, že možná něco mělo být jinak, ale nic netušíte a tak možná někdo jiný prožívá váš život, o který vás připravil. Někteří lidé se ale dozví, že byli vytrženi odjinud, někdo si prostě řekne, co tady dělám, tady přece vůbec nemám být! Část z nich se vydá ještě dál a začne pátrat na vlastní pěst po tom, kdo vlastně jsou, odkud pocházejí a kdo na nich spáchal ten strašný zločin. A nepatrnému zlomku z těch všech se dostane do rukou Kniha. Ne obyčejná, ale taková, která dokáže ovlivnit jejich mysl, změnit jejich duši navždy. Kniha, jejíž obsah není známý nikomu, kromě těch, kteří ji dokázali dočíst až do konce, ale ti už nic neprozradí, protože spí věčným spánkem zemřelých. Vlastně by nikdo nevěděl, že se takové věci vůbec dějí, nebýt poslední majitelky Knihy. Před svou smrtí se odhodlala k tomu,sepsat historii hrůzných událostí, k nimž došlo během jejího krátkého života. Musím vás ale varovat:pokud jste spíše bojácní, plaší lidé, raději se nepokoušejte číst dál, neboť následky takového jednání by mohly být hrůzné. Máte odvahu? Určitě? Tedy dobrá...
Slunce toho dne jasně zářilo, drobné obláčky poklidně pluly po obloze jako výletní loďky požitkářských turistů a nikdy se nezastavily, pláže pokryly houfy veselých lidí, užívajících si pár dnů volna. Čas jako by se zpomalil, stejně jako obyvatelé přímořského městečka, kteří nikam nespěchli a dosytosti si vychutnávali letní kratochvíle.
Mladý zelinář zavřel svůj krámek se slovy, kdo by v tomhle vedru nakupoval, a raději vyrazil se svými přáteli do nedaleké hospůdky na skleničku dobře vychlazeného piva. Několik mladých dívek v rozevlátých šatech vesele pobíhalo po mořském břehu, vlny omývaly jejich kotníky vodou, přinesenou z dálek, o kterých se jim nikdy ani nesnilo, a tak bezstarostně běžely dál, pod jejich kroky se rozstřikovaly krůpěje vody, krátce prolétly vzduchem a vpíjely se do rozpáleného písku, aby nenávratně zmizely pod povrchem země. A právě toho dne se narodila Eglantine.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katalyn katalyn | 8. června 2009 v 22:30 | Reagovat

pěkné, pěkné... pokračovat :-)

2 Madame-Lei Madame-Lei | 9. června 2009 v 16:19 | Reagovat

Jj, už se na tom pracuje...:)Dík za podporu...

3 Lenicka Lenicka | Web | 6. srpna 2009 v 23:30 | Reagovat

ahojky promin ze jsem ti neodpovedela driv ale ja toho mam nad hlavu.tu reklamku klidne ale klidne muzem spratelit co ty na to??budu cekat na odpoved tak zatim ahojiiik

4 madame Lei madame Lei | 9. září 2009 v 7:54 | Reagovat

ok, to by šlo...[3]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama