Noční můra

5. prosince 2008 v 12:31 | madame Lei |  manga a anime
Studený vítr si pohrával s již holými větvemi stromů, dotýkal se všeho a zanechával za sebou svou neviditelnou, ledovou stopu všude tam, kam přišel. Nyní hladil tváře mrtvého těla dívky, ležícího v prachu pod vysokou hradební zdí, obrostlou břečťanem, která jako hadrová panenka klidně spočívala na šedé zemi. Krev, vytékající z rány na jejím čele se mísila s hlínou, dávala život všem odumírajícím kvítkům chudobky, které zabíjel sám Podzim. Obtékala kamínky, skrápěla její bílý kabát a ztrácela se kdesi v prasklinách vyprahlé země. Dívčiny oči se leskly v slepé prázdnotě, smutku, zradě a nepochopení okolního světa. Světa, který zavinil její konec.
Kdesi daleko odtamtud, mimo prostor a čas, se netečně vznášela její duše. Netušila, co se stalo, kdo je, kam směřuje. V hlavě jí vířily neuspořádané myšlenky a vzpomínky na život, o který právě přišla.

Do třídy vchází nový profesor. Dlouhé, tmavé vlasy má spletené do copánků, v očích mu srší hravé jiskřičky. Nevzpomínám si, co řekl, vím jenom to, že se představil-Haiato! Okamžitě jsem pocítila něco divného, něco, co jsem ještě nezažila. Nevím, co mám dělat! Cítím, jak rudnu. Kdybych tak tušila...
Na místě, kde se právě nacházela, nebylo vůbec nic. Čas neplynul, a tak se jediný okamžik táhl jako lepkavá nit nekonečně dlouho. Byla sama se sebou, myšlenky kolem ní plynuly byz jakéhokoli smyslu. Ještě stále nic nechápala. Nemyslela, nic necítila, nedýchala...prostě byla. Kdo je, kde je, kam směřuje?
Stojím pod rozkvetlým stromem ve školní zahradě. Na tohle místo slunce nesvítí, je tak stranou...Nechápu, jak se to mohlo stát, ale zdá se mi, že se mi splnil můj sen, že jsem šťastná. Políbil mě...a řekl mi, že mě miluje! ,,Morito, miluju tě!" Ano, jmenuji se Morita. Anebo ne? Haiato, jak jsi mi to mohl udělat, po tom všem? Nenávidím tě!
Po průsvitné tváři se jí svezla slza. Padala do prázdna, nikdy nedoletí na zem, nesmočí žádný květ. Popluje prázdnotou jako věčná připomínka skutku, který nelze zapomenout. Kde je Haiato? Proč ji opustil? Proč se nezachoval jako muž? A co se stalo s ní? Kdo je, kde je, kam směřuje?
Cože?! On mi slibuje, že si mě vezme? Za tři roky prý, až budu plnoletá, si přeje, abych se stala jeho ženou. Proč jsem mu to slíbila? Proč jsem mu přísahala věrnost až za hrob? Za hrob? Je tohle hrob? Jsem tedy mrtvá? Haiato, proč jsi mě opustil? Jaks mohl...
Bezmocně se svezla na kolena. Vztekle zaťala pěst a dala se do zoufalého křiku, prodikavého, srdceryvného nářku. ,,Proč? Proč jsem sama? Co jsem provedla tak špatného?" A pak šeptem dodala:,,Prosím, Haiato, vrať se..."
Všimla si, že na onom místě není sama. Z nekonečné dálky se k ní blížila drobná postava. Než dorazila až k ní, připadalo jí to jako celá věčnost. ,,Kdo jsi?" Zeptala se Morita konečně. Postava zvedla hlavu a zpod černé kápě jí svítily rudé, krví podlité oči, plné děsu. ?,,Copak mě nepoznáváš? Mýlím se snad, když řeknu, že jsme se před chvílí setkaly? Jsem sama Smrt, Erittei!" Morita na ni jen nevěřícně hleděla. ,,Já...jsem tedy mrtvá?" ,,Pravděpodobně by to tak bylo, nebýt jedné nenápadné okolnosti," Pravila Erittei a nebýt toho, že neměla žádný obličej, by se dalo tvrdit, že se téměř dobrácky usmála. ,,Jak to, že nejsem mrtvá? Já chci umřít! Nechci nic vidět, ani slyšet, nechci vůbec být,"křičela Morita. Její hlas se nesl nekonečnem až do vzdálených koutů jiných dimenzí, o nihž nebudeme mluvit. ,,No, obávám se, že to bude poněkud problém, opáčila Smrt, protože fyzicky jsi sice zemřela, jenže před smrtí jsi přísahala věrnost až za hrob. Teď máš tedy dvě možnosti, " řekla Smrt téměř dobrácky. ,,Možnosti?" Opakovala Morita nedůvěřivě. ,,V praxi to znamená, že budeš pobývat v tomhle...ehm, řekněme nekonečnu, dokud Haiato nezemře, a pak zemřeš spolu s ním. Ale je to nesmysl. Proč zahazovat svůj život pro nic za nic? Můžeš se vrátit na zem v novém těle! Staň se Nemrtvou, Dcerou Noci, a žij navěky!" Pronesla Erittei teatrálně. Morita zaváhala jen na okamžik. ,,Chci se stát Nemrtvou! Přísahám, že..." začala, ale Smrt ji zarazila. ,,Nechceš si rozmyslet, než zase budeš přísahat?" pronesla s jízlivým úšklebkem. ,,Ne! Přísahám, že se Haiatovi pomstím! Bude litovat..."pak pohlédla na Smrt. ,,Dobře tedy, staneš se Noční můrou, bytostí, přiživující se na lidském utrpení. Vracím tě zpět na zem. A dej pozor, ať tě nikdo nevidí, právě našli tvoje tělo!" Pak mávla rukou v děsivém obrazci a Morita se propadla kamsi do prázdna. Zatmělo se jí před očima. Když znovu procitla, dívala se přímo na policii, která právě odvážela její vlastní mrtvolu...

TO BE CONTINOED...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katalyn katalyn | Web | 10. prosince 2008 v 8:52 | Reagovat

neni špatný... dimenze o nichž se nemluví :-D

2 madame-lei madame-lei | 10. prosince 2008 v 18:56 | Reagovat

Jj, dík za pochvalu...no, problém je, ž se pořád nemůžu rozhodnout, jak to ukončit...

3 Asterflame Asterflame | Web | 11. prosince 2008 v 12:10 | Reagovat

Jak už jsem říkala... Krásně ponuré, chceme víc :))

4 kerstin kerstin | 17. prosince 2008 v 8:40 | Reagovat

normálně to ukonči :-D jak se ti to bude hodit :-D

5 Jenny Jenny | Web | 11. ledna 2009 v 15:43 | Reagovat

dost dobrý, jen tak dál! :-D

6 madame- lei madame- lei | 14. ledna 2009 v 7:45 | Reagovat

to Jenny: Díky moc! Určitě co nejdřív napíšu pokračování...

7 Morita Morita | Web | 6. března 2009 v 14:18 | Reagovat

kuc..kuc...nadherny pribeh XD inak je celkom sranda že aj ja som Morita a mam rovnaku povahu ako tvoja pribehova XD LoL XP ale na tejto stranke som prvy krat XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama